Největší válečná operace u nás se vedla o Ostravu

Zdroj:	Moravskoslezský deník
Datum vydání:	2.5.2007
Rubrika:	Moje Ostravsko
Strana	42
Autor:	Boleslav Navrátil

historie
Ostrava/ Dobývání polských nebo německých průmyslových měst končilo většinou jejich zničením. Ostravu při přechodu fronty v roce 1945 nečekalo nic dobrého. Vojska wehrmachtu chtěla bránit Ostravu do posledního muže: na jaře 1945 činila zdejší výroba přes třetinu průmyslového potenciálu německé říše.

Hrozba smrtí
Při obraně této oblasti začala platit zvláštní nařízení. Za váhavost, ústup či vzdálení se z obranných pozic byli němečtí vojáci bez milosti zastřeleni. Německý státní ministr pro Čechy a Moravu K. H. Frank nařídil obyvatelstvu absolutní poslušnost a v průmyslových podnicích vysoké pracovní nasazení. Jakékoliv porušení příkazu bylo považováno za sabotáž a trestáno smrtí. Hlavní síly wehrmachtu určené k obraně Ostravska byly shromážděny v armádní skupině Heinritz. Tvořily ji I. tanková armáda a 1. maďarská armáda. Tankům velel známý generál Walter Nehring, fanatický nacista a schopný velitel. Osvědčil se už v Afrikakorpsu. Jeho jednotky si zachovávaly vysokou bojeschopnost. Právě Nehring dokázal mistrně odrazit první sovětský útok zahájený v polovině března a vedený z Polska. Což vyvolalo zklamání ve štábu generála Moskalenka, takže tehdejší velitel I. J. Petrov byl 26. března odvolán. Nahradil ho generál A. I. Jeremenko.

Druhá fáze bojů
Ve druhé vázi bojů ale německé jednotky opět dokázaly Sověty zastavit na Odře u Bohumína. Právě tady měla citelné ztráty 1. československá tanková brigáda. Přišla o dvacet sedm tanků, osmdesát vojáků padlo. Boje pokračovaly i u Twórkowa, zde naše jednotka opět přišly o tanky i vojáky. Sovětské velení nanovo přeskupilo síly a 4. ukrajinský front byl výrazně posílen. Měl 430 tanků a samohybných děl. Poté se projevily i výsledky. Čeští tankisté se dostali až k Sudicím a postoupili k Bolaticím a Hornímu Benešovu. Při bojích od státních hranic k obci Štítina shořelo třináct československých obrněnců T-34, padli další vojáci.

Akce U korýtka
Těžkou překážkou byly betonové bunkry postavené k obraně za první republiky, ale nezpůsobily výraznější zdržení. Tanky potom postupovaly na zoufale bráněný Čavisov. Po zdolání této překážky se vydaly na Hýlov a 30. dubna ráno se již zapojily do bojů o Moravskou Ostravu. Den předtím padl Hlučín a Hošťálkovice. Sovětské a československé tanky překonaly brod přes Odru u Zábřehu nad Odrou v místě zvaném U korýtka. Dále postupovaly hlubokým úvozem nedokončené železniční trati (dnešní polanecké spojky) a dostaly se do týlu nepřítele u sídliště Zábřeh-Družstvo. Tanky se pak hnaly Zengrovou ulicí poblíž vítkovické průmyslové školy, dále pak dnešní Ruskou ulicí. Jiné jednotky dobyly Výškovice, Starou Bělou, Novou Bělou a Hrabůvku. Z druhého směru útoku – od Hlučína a Třebovic – vtrhly tanky do Nové Vsi a Mariánských Hor. Tank číslo 51 překonal kolem 19. hodiny poslední most přes Ostravici – a dostal se na území Slezské Ostravy. Osvobozeny byly i další obce: Bobrovníky, Lhotka, Petřkovice, Přívoz.
O den později obsadila sovětská vojska Slezskou Ostravu, Hrušov, Heřmanice, Kunčice a Kunčičky. Druhý květnový den přinesl konec války také pro Radvanice, Bartovice, Michálkovice. K osvobození Moravské Ostravy přispěla také 8. letecká armáda, v jejímž svazku bojovali také příslušníci 1. československé smíšené letecké divize v SSSR. Vzhledem k tomu, že německá luftwaffe již neměla ve větším množství stroje, útočili naši letci velmi efektivně především na pozemní cíle, stříleli na zákopy, pevnůstky, tanky, auta, dělostřelecká postavení a podobně. Létali také nad ulicemi Ostravy a stříleli na německé jednotky.
Díky tomu, že Moravská Ostrava nebyla „šturmována“ čelně a sovětská armáda nepřijala odhodlání německých vojáků učinit z Ostravy druhý Stalingrad, zůstalo naše město celé. Škody vzniklé při osvobozovacách bojích byly sice značné, ale ne katastrofální.



Region| Severní Morava